mapa zjednodušený web zjednodušený web Fotogalerie Napište nám Odběr novinek

Vyhledat v textu

Drobečková navigace

Úvod > Historie > Stručné dějiny

Stručné dějiny


Nezamyslice

Haná patří k nejstarším sídelním oblastem moravským. V místech naší vesnice byla sídliště již v předhistorických dobách jak o tom svědčí řada archeologických památek - kamenná sekyrka nad nádražím, pohřebiště v Končinách s popelnicemi, v nichž byly bronzové dýky, kopí a jiné.

Kdy vznikla naše obec nevíme, ale podle dokladů se to stalo v pradávné době. Leží při vodním toku, název má podle knížete Nezamysla a její koncovka -ice je příznačná pro nejstarší sídla Slovanů.

První písemná zmínka o Nezamyslicích pochází z r. 1283, kdy se jejich držitel píše Bohuslav z Nezamyslic, který na nich zajistil své sestře , mnišce v klášteře sv. Jakuba v Olomouci, ročně dvě hřivny tak dlouho, dokud jí nesplatí věno 20 kop grošů. Ještě téhož roku prodal půl KostelNezamyslic, t.j. dvě popluží, jedenáct poplatných lánů, čtyři menší předsedky, dvě krčmy, mlýn a půl kostelního práva bratřím Janu a Drslavu z Kravař. Další část Nezamyslic prodali bratři Oneš, Jan a Matouš r. 1373 Ctiboru z Cimburka poplužní dvůr, šest poplatných lánů, čtyři podsedky a půl kostelního práva. Třetí část Nezamyslic patřila  Adletě z Nezamyslic, která ji prodala Janu Skvárovi-šest poplatných lánů a jeden podsedek. Šest poplatných lánů držela Markéta z Nezamyslic. Po pánech z Kravař měl jejich část Beneš z Kravař a prodal ji r.1377 také Ctiboru z Cimburka. R.1385 Markéta, vdova po Janu Skvárovi prodala vše, co jí v Nezamyslicích patřilo  Peškovi Puklici, který ještě téhož roku vše prodal agustiniánskému řádu kanovníků v Lanškrouně. Tento řád koupil již v r. 1383 celou část Nezamyslic patřící Ctiboru z Cimburka a tak se stal jediným pánem celých Nezamyslic a podržel je 400 let.

Řád augustiniánský se za husitských nepokojů přestěhoval do kláštera všech svatých v Olomouci a byl Nezamyslickou vrchností až do r. 1784. V tomto roce byl zrušen a Nezamyslice s Osičany, Kovalovicemi a Teteticemi se staly státním komorním statkem. Jeho výnos plynul do náboženského fondu na podporu nových farních seminářů a kněžský plat. Když stát potřeboval peníze, prodal Nezamyslice 13. října 1813 hraběti Segurovi za 76000 zlatých. Ten sem občas jezdíval a hraběnka byla asi štědrá, když za klínek hanáckého vdolku darovala do č.2 klín pole velikosti tří měřic a do č.9 půlkruh pole za půl vdolku. Hrabě prodal Nezamyslice již 28.ledna 1819 rakouskému arciknížeti Ferdinandu d´Este. Ten byl poslední Nezamyslicku vrchností. R.1848, po zrušení roboty, přestává poddanství a osud obce přechází do rukou jejich obyvatel. Jen vrchnostenská půda zůstává majetkem dřívějšího držitele. Nezamyslické panství po smrti arciknížete koupil 10. listopadu 1861 Jan svobodný pán Mundy, který ho 7.září 1871 olomouckému arcibiskupovi Bedřichu Fürstenberkovi pro katolický podpůrný spolek olomoucké arcidiecéze. Ta ho prodala 13. února 1885 olomouckému arcibiskupství, jemuž náležel až do parcelace. Zámek propůjčil arcibiskup Fürstenberk k bezplatnému užívání německému řádu sv. Hedviky r.1876.

Po rozpadu zůstal v obci z panství zbytkový statek s majiteli J. a K. Budinovými, který pak získal zdejší občan Jaroslav Soušek. Měl rozlohu 38,5 ha.

Těšice - místní část

První doložená zmínka o obci Těšice je z roku 1274, kdy majitel Ješek Koza zapsal 2 poplužní lány své manželce Ofce. Původ současných Těšic je ale zřejmě starší – brzy po roce 1000 n. l. zejména v souvislosti se zjištěnými, ale neprozkoumanými pozůstatky snad bývalé tvrze nebo kláštera v místech současných popis. čísel 14, 15, 13 a 18. Pozůstatky údajné chodby vedoucí z této lokality směrem k Nezamyslicím byly nalezeny zejména v č. p. 18 v r. 1961 a následkem v 70. letech u č. p. 14 a v 80. letech v č. p. 15 - vše ovšem neprozkoumáno a nezdokumentováno.

Těšice – jako samostatná obec do r. 1960 jinak neměnila ráz zemědělské obce. Počet obyvatel byl omezen rozlohou, která činí 156 ha celkového území katastru obce polohou v nadm. výšce 216 m n. m. a zejména ohraničením potoků Tištínka a Dětkovka při jejich soutoku. Jižním směrem k obci Tištín se nachází nejvyšší místo katastr. území ve výšce 228 m n. m.

Vzhledem ke skutečnosti, že obec působila uzavřeným charakterem, počet obyvatel byl nejvyšší před 1. svět. válkou (240). Mezi válkami se počet  Těšice - místní částobyvatel pohyboval v rozmezí 220- 200. V 1. svět. válce padlo na bojištích celkem 6 místních občanů, během 2. svět. války byl jeden občan umučen v koncentračním táboře Osvětim a jeden cizí voják byl zabit při střelbě od Tištína. Po 2. svět. válce nastal vlivem industrializace úbytek obyvatel obce, který v r. 1951 činil 178. Obec v této době měla nadále silně zemědělský charakter, což vyplývá i z přehledu z r. 1951 o chovaném dobytku v obci. Hovězího dobytka bylo 75 ks chovaného ve 21 hospodářstvích a domácnostech, koz 57 ks ve 36 domácnostech, prasnic 40 ks ve 20 hospodářstvích a koní 17 ks v 9 hospodářstvích.

V rozvoji obce nenastaly žádné významnější změny. V době mezi válkami byla situace v obci poklidná, za zmínku stojí zavedení el. proudu a vydláždění obecní cesty. Pouze v r. 1951 byla vybudována požární nádrž a provedena drobná rekonstrukce elektrické sítě. Ráz zemědělské obce byl zachován.

K výstavbě a rozšiřování obce nedošlo s největší pravděpodobností proto, že umístění obce bylo omezeno nejen potoky Tištínka a Dětkovka, které se pravidelně rozlévaly (Tištínka směrem k Nezamyslicím), ale navíc Dětkovka od hranic tištínského katastru k soutoku s Tištínkou byla značně bažinatá. Situace se podstatně změnila po regulacích obou potoků v 60. letech.

Určitým mezníkem pro přetrvání a pokračování stagnace byla skutečnost, že po reorganizaci státní správy v 60. letech byla obec správně přičleněna k Nezamyslicím a jako nestředisková či nespádová obec neměla nárok na jakékoliv stavební výhody. Proto byly od roku 1960 v obci postaveny pouze dva obytné domy a stavební úpravy byly provedeny na pěti nemovitostech. V roce 1967 byla v obci postavena prodejna smíšeného zboží a budova hasičského sboru. Obě budovy formou svépomocí brigádních obyvatel.

V obci je v současné době 54 popisných čísel. Z obecních staveb jsou mimo budovu místní hasičské organizace významná ještě Boží muka (u č. p. 1), kaple Panny Marie Lurdské a kříž postavený v r. 1894 před kaplí. Původní zástavba (do roku 1920) zahrnovala č. p. 1 - 40, Boží muku, kapli a kříž z r. 1894 na návsi.

Ve druhé stavební fázi (od r. 1921 do r. 1950) byl postaven pomník padlých v 1. svět. válce, dále domy č. p. 41 – 53 po levé straně hlavní cesty od Nezamyslic, vydláždění obecní cesty, přeložka části silnice z Těšic do Dřevnovic, elektrifikace obce, vybudování vodní nádrže u obce, položení kanalizace.

V letech 1951 - 1990 byl vybudován chodník z Těšic do Nezamyslic, postavena hasičská budova v parku a provedena meliorační regulace potoka Dětkovka a zrušena požární nádrž u obce.

Od roku 1991 bylo v obci rekonstruováno el. vedení, vybudovaná komunikace zámkovou dlažbou a kanalizace v části u parku, položeny kabely telefonního vedení, rekonstruována (předlážděním a dodlážděním) místní cesta kolem kaple přes náves, opraven kříž u kaple a Boží muka, přestavěna a opravena autobusová zastávka a opraven chodník z Těšic po dráhu k Nezamyslicím.

Obyvatelstvo je vesměs vyznání římskokatolického, ovšem od konce 2. svět. války je patrný typický pokles počtu věřících, tento stav trvá doposud.

Vzdělání v předválečných dobách bylo dosažitelné jen pro některé majetnější rodiny. Vysokoškolské vzdělání do r. 1960 získali 3 občané, učitelského vzdělání 3 občané. Od r. 1960 získalo vysokoškolské vzdělání 7 občanů pedagogického zaměření 2 občané) a středního s maturitou dalších 12 občanů.

Z důvodů reorganizace státní správy , dosažitelnosti zaměstnání a změny jeho zaměření po kolektivizaci a nevýhod při výstavbě rodinných domů, byl zaznamenán pokles počtu obyvatel v obci.

K 1.1. 2001 zde žilo 61 obyvatel. Z toho dětí předškolního věku (do 6 let) je v obci 5, základní školu (ve věku od 6 do 15 let) navštěvuje také 5 dětí, dále studující (od 16 do 20 let) jsou 3.

Dále zde žije 28 obyvatel ve věku od 21 do 55 let, 18 obyvatel od 56 do 80 let a 2 občané starší 80-ti let. Mužů je 31 a žen 30.

V pracovním poměru trvale zaměstnaných je 17 občanů, 3 ženy jsou na mateřské dovolené, 1 občan je v invalidním důchodu a 7 je bez trvalého zaměstnání. 61 trvale bydlících občanů bydlí ve 29 domech, dalších 12 domů je obydleno nepravidelně (chalupářsky) a 9 domů je neobydleno. V obci jsou dále 3 veřejné budovy: obchod smíšeným zbožím, místní knihovna a hasičská zbrojnice.

Zemědělský charakter obce ztratil na významu. Za zmínku stojí srovnání stavu chovaných zvířat mezi rokem 1951 a rokem 2000, kdy bylo v obci pouze 2 ks hovězího dobytka, 7 ks prasat porážkové hmotnosti a 3 kusy koz.

Co se týče výhledu do budoucna, je v plánu pro r. 2001 zavedení vodovodu a plynu. V horizontu 3 let je v plánu výstavba dálnice, k níž bude mít obec snadný přístup. (Brno - Chropyně - Zlín - Ostrava).

Jsou zde také možnosti zakoupení neobydlených nemovitostí s možností rekonstrukce či nové výstavby rod. domu.

Obec má také poměrně výhodnou polohu mezi obcemi s velmi dobrou vybaveností (Nezamyslice, Němčice n. H., Ivanovice na Hané) a také mezi většími městy v dosahu do 25 km (Vyškov, Kojetín, Kroměříž, Prostějov).

Dotace
od Olomouckého kraje

Dotace z POV OK

Dotace OK na CAS

21. 8. Johana

Zítra: Bohuslav

Kalendář akcí

Návštěvnost stránek

766330